Kluci to vidí jinak než holky je autorská komedie o lidech v současné Praze, kteří se v různých fázích života snaží zjistit, kým jsou, co vlastně chtějí a zda naplnili své sny. Film s humorem, drsností i nadhledem reflektuje mezigenerační vztahy, krizi identity i tlak konzumní doby a přináší řadu nečekaných zvratů.
Praha je město sedmi mostů, jež spojují břehy i lidské osudy. Pulzující místo, kde jste obklopeni lidmi, a přesto v něm lze být až bolestně sám. V jeho rytmu se protínají životy sedmi postav – Martina, Kamily, Dana, Romany, Karla, Marka a Emmy. Každý z nich stojí v jiném bodě života, každý nese vlastní představy o štěstí, lásce a naplnění – a postupně zjišťuje, jak daleko se tyto představy rozešly s realitou. Mozaikově vystavěný příběh sleduje jejich setkání i míjení, intimní okamžiky i zásadní rozhodnutí. Vztahy vznikají, rozpadají se a znovu definují. Praha je zároveň kulisou i aktivním činitelem jejich vnitřních proměn. Film s jemnou ironií a pozorovacím humorem zkoumá, co zůstává z našich snů ve chvíli, kdy jsme nuceni čelit kompromisům dospělosti – a zda je ještě možné změnit směr.
Snímek charakterizuje typický umělecký rukopis Davida Ondříčka, který volně navazuje na poetiku filmů Šeptej a Samotáři a kombinuje civilní dialogy s výraznou hudební stopou. Atraktivní soundtrack složila britská skupina Rhumba Club (Tom Falle).
„S filmem Kluci to vidí jinak než holky se vracím ke kořenům. Zpátky tam, kde jsem začínal – ke snaze vyprávět příběhy lidí kolem sebe a příběhy odehrávající se v čase, ve kterém právě žijeme,“ říká režisér David Ondříček. „Je to osobní film. Po období, kdy jsem se věnoval historickým látkám, jdu znovu s kůží na trh. Vracím se k tomu, co je mi blízké a co mě jako filmaře formovalo – k filmům Šeptej, Samotáři nebo částečně Jedna ruka netleská. Přirozeně používám filmový jazyk, který je mi vlastní, a doufám, že v něm diváci poznají můj způsob vyprávění, můj filmařský rukopis i můj vztah k hudbě. Soundtrack je pro mě od začátku jednou z nejdůležitějších součástí filmu. Tentokrát jsem oslovil britskou skupinu Rhumba Club, která svým emotivním synthpopem 80 let dodala filmu další rozměr,“ dodává David Ondříček.
„V mé tvorbě, ale vlastně i v mém životě, hrají mimořádně důležitou roli herci. Nepovažuji je jen za interprety postav, ale za spoluautory, kolegy a často i kamarády. U tohoto filmu to platí možná víc než kdy jindy. Scénář jsem psal přímo pro herce, kteří ve filmu hrají. Obsazoval jsem je bez castingu, společně jsme zkoušeli a během zkoušení i natáčení scénář dál dotvářeli. Je to ve velké míře herecký film a já měl obrovské štěstí na soubor lidí, kteří mu dali vlastní tvář, energii i zkušenost,“ říká režisér David Ondříček.
Kluci to vidí jinak než holky v duchu estetiky „city pop“, zachycuje lidi obklopené davem, kteří jen obtížně navazují skutečné vztahy. Je to komedie o hledání smyslu, druhých šancích a odvaze změnit svůj život, dokud je čas.
„Dnešní dobu asi nelze popsat jedním filmem. Přesto se pokouším zachytit její atmosféru. Zachytit ji způsobem, který je mi vlastní, tak, jak mi zobák narostl. Nikdy jsem netočil filmy do prázdna. Vždy mě zajímali diváci a zajímá mě, jak budou reagovat i tentokrát. Ne proto, abych se jim zavděčil, ale protože film pro mě vždycky byl dialogem mezi tím, co cítím já, a tím, co v něm najdou oni. Doufám, že Kluci to vidí jinak než holky takový dialog znovu otevřou,“ říká David Ondříček.
